Praha 1 si nechala zpracovat rozsáhlou bezpečnostní analýzu pro roky 2027–2030. Má 131 stran, zabývá se kriminalitou, turismem, „krátkodobým ubytováním“, hlukem, bezdomovectvím, drogami, dopravou i kvalitou života. Na první pohled působí důkladně. Čím déle ji ale čtete, tím víc připomíná někoho, kdo za vámi přijde s tlustým šanonem pod paží a vy po družném hovoru s ním zjistíte, že většinu toho, co vám vykládá, věděl už předtím, než ho otevřel.
Pokud má analýza nějaký problém, nespočívá v tom, že by všechno, co říká, bylo nesmyslné. Řada popisovaných problémů je skutečná a obyvatelé centra je dobře znají. Problém je v něčem jiném: velmi často není poznat, co dokument skutečně zjistil a co jen převzal z dlouhodobých postojů současného vedení radnice.
Analýza například staví do svého středu „kvalitu života rezidentů“ a opakovaně vysvětluje, co obyvatele zatěžuje, co jim vadí a co snižuje jejich pocit bezpečí. Jen to má jeden drobný háček: obyvatel se na to nikdo reprezentativně nezeptal. Například výsledky výzkumu Praha 1 očima občanů, který v roce 2022 pro radnici realizovala renomovaná agentura PAQ Research, analýza nikde nezmiňuje.
První skutečný průzkum pocitu bezpečí obyvatel má Praha 1 podle stejného dokumentu objednat až v roce 2027. Nejprve tedy vzniklo více než sto stran závěrů o tom, jak se obyvatelé cítí – a potom přišel nápad, že bychom to možná mohli také změřit. To je trochu jako napsat recenzi restaurace před večeří a účet použít jako podklad pro další výzkum.
Data máme. Jen z nich někdy vyvozujeme víc, než říkají
Z policejních statistik přitom vychází jedna důležitá zpráva: Praha 1 není místem, kde by kriminalita nekontrolovaně rostla. Dokonce právě naopak. Mezi lety 2023 a 2025 výrazně klesl celkový počet evidovaných trestných činů i kapesních krádeží. To je dobrá zpráva.
Analýza ale například pokles kapesních krádeží poměrně ochotně spojuje s úspěšností policejních opatření. To je dost dobře možné a pravdivé vysvětlení, jenže z předložených dat to nezjistíme. Počet krádeží totiž ovlivňuje množství turistů, jejich struktura, způsob oznamování trestných činů i řada dalších okolností. Když číslo roste, nestačí říci, že je situace horší. Když klesá, nestačí říci, že naše politika funguje.
Ze stejného důvodu můžeme v řadě zemí sledovat stoupající křivku v policejních statistikách domácího násilí, která však neodráží reálný nárůst brutality ve společnosti, ale je důsledkem vyšší ochoty obětí o problému mluvit a efektivnějšího zachycování ze strany institucí. Tento jev se v kriminologii označuje jako prolamování latentní (skryté) kriminality.
Data prostě nejsou vánoční stromek, na který si radnice může pověsit ozdobu podle toho, co se jí zrovna hodí.
Když analýza potvrzuje názor zadavatele
Ještě výrazněji je to vidět u témat, ke kterým už vedení Prahy 1 dávno zaujalo politický postoj. Typickým příkladem jsou v posledním roce často propírané adiktologické služby v souvislosti s rozhodnutím hlavního města vytvořit adiktologické centrum na Můstku, které vedení městské části dlouhodobě odmítá. Bezpečnostní analýza pak jako jeden ze svých podkladů používá mimo jiné právě předchozí usnesení a stanoviska Prahy 1 proti takovému zařízení.
Vzniká tím poněkud zvláštní kruh. Radnice něco odmítne, její odmítavé stanovisko se stane podkladem analýzy, analýza následně dokládá, proč má radnice pravdu. Jenže tak ověření hypotézy nevypadá. To je spíš ozvěna.
Přitom právě v této kapitole dokument na jiném místě správně připouští, že přítomnost sociální či adiktologické služby a problémy v jejím okolí ještě samy o sobě neprokazují, že služba tyto problémy způsobuje. Taková opatrnost by celé analýze prospěla častěji.
Bezpečnost, nebo politická představa o centru?
Další otázkou je, co všechno vůbec pod slovo „bezpečnost“ schováme. Dokument řeší kriminalitu a vandalismus, což do bezpečnostní strategie nepochybně patří. Současně ale řeší Airbnb, turistickou skladbu obchodů, reklamní smog, busking, odpad, úbytek obyvatel nebo „autenticitu“ centra.
To všechno bychom měli považovat za legitimní témata veřejné politiky. Ostatně i my, Zelení a Praha 1 sobě, a nakonec i já osobně dlouhodobě upozorňujeme, že centrum nemá být pouhou turistickou kulisou nebo že krátkodobé ubytování nesmí vytlačovat normální bydlení. Je totiž důležité, aby tento hlas zazníval. Ale právě proto není potřeba tato témata převlékat za bezpečnost.
Pokud chceme méně Airbnb, více dostupného bydlení nebo méně turistického kýče, říkejme to otevřeně jako politický cíl. Klidně stále dokola, v každé situaci. Není nutné předstírat, že každá otázka fungování města je výsledkem bezpečnostní analýzy.
„Kumulativní zátěž“ je dobrá myšlenka, zatím bez měřítka
Jedním z hlavních pojmů dokumentu je „kumulativní zátěž“. Myšlenka dává smysl – obyvatel domu nezažívá zvlášť hluk, dopravu, odpad, Airbnb a noční provoz. Zažívá to všechno dohromady. Jenže analýza neumí říci, jak se taková zátěž vlastně měří. Intuitivně takový pojem každý chápe, a to nejspíš právě proto, že nejde o termín analytický, ale spíše mediálně-politický. Takových srozumitelných a výstižných termínů potřebujeme co nejvíc, abychom dokázali artikulovat tíživost problémů, které provázejí dnešní život v centru turisticky atraktivní metropole. Nakonec právě o to se sám dlouhá léta snažím svojí vlastní publikační činností a při zprostředkovávání pohledu rodilého Malostraňáka.
Jenže teď je řeč o bezpečnostní analýze. Kolik stížností už znamená problém? Jakou váhu má hluk oproti dopravě? Jak zohledníme, že Václavským náměstím projdou desetitisíce lidí, zatímco jinou ulicí stovky? Dokument pro to teprve navrhuje vytvořit index a mapu zátěže. Jinými slovy, jedna z hlavních věcí, se kterou analýza pracuje jako s realitou, se má teprve začít měřit.
Praha 1 potřebuje méně „jistých“ tvrzení a více měření
Nechci tvrdit, že je bezpečnostní analýza bezcenná. Obsahuje řadu užitečných dat a několik dobrých návrhů – například lepší propojování informací mezi policií, městskou policií a úřadem nebo pravidelné měření pocitu bezpečí obyvatel. Právě tím ale zároveň mimoděk ukazuje svou hlavní slabinu. Mnoho dat, která by měla být vstupem do dnešní analýzy, chce Praha 1 začít systematicky sbírat až v příštích letech.
Pokud chceme vědět, kde je centrum skutečně přetížené, měřme to. Pokud chceme vědět, čeho se obyvatelé bojí a co jim nejvíce vadí, ptejme se jich. Pokud chceme zjistit, zda nějaké opatření funguje, stanovme předem, podle čeho jeho úspěch poznáme.
Analýza by ale hlavně měla politikům a političkám občas říct něco, co slyšet nechtějí. Pokud jim na 131 stranách převážně potvrzuje to, co říkali už před jejím objednáním, máme právo se ptát, zda jsme dostali analýzu – nebo jen velmi dlouhé odborně vypadající „ano, paní starostko, ano, pane radní“.