„Jednička schválila usnesení, které prý nepřinese nic nového.“ No není to krásný univerzální titulek, který zachycuje, jak asi tak obyvatelé vnímají snahy místní politické reprezentace?
Ale dobře, srandičky stranou. O víkendu jste si mohli přečíst článek o snaze radnice posunout se o další krok v problematice tzv. sdíleného ubytování.
Přestože usnesení, kterých bylo několik (viz odkaz níže), našla širokou podporu napříč politickým spektrem, je třeba doplnit, co bylo předmětem obav, že nepřinesou nic moc nového.
Když chce samospráva (zastupitelstvo) zaúkolovat státní správu (v tomto případě stavební úřad prostřednictvím tajemníka), dostává se na tenký led, protože v ideálním případě právě tohle samospráva dělat nemá. A že by samospráva někdy moc chtěla, což se ukazuje zejména v územním plánování nebo dopravě.
Když bychom to dovedli do absurdna, tak třeba jakýkoliv silniční správní úřad by mohl vnímat místní samosprávu úplně stejně, jako jakéhokoliv občana. No dobře, samospráva tu zastupuje vlastníka komunikace, takže její přání má ve výsledku vyšší hodnotu. Co si ale budeme povídat, je to celé tak trochu šedá zóna, kde může docházet k zajímavým sporům a vytvářet se tím prostor pro nejroztodivnější vyjednávání.
Zpátky ale k pronájmům bytů jako hotelových pokojů. U velké části politického spektra dnes panuje přesvědčení, že se téměř vždy jedná o nelegální činnost, protože byty jsou kolaudovány k bydlení, nikoliv soustavné ubytovací činnosti. K podobnému přesvědčení došly v pár případech také české soudy nebo Ministerstvo pro místní rozvoj, které vydalo metodiku k Poskytování ubytovacích služeb ve stavbách pro bydlení.
A právě tuto metodiku naše zastupitelstvo uložilo tajemníkovi úřadu implementovat. Potud není třeba hledat žádné jinotaje, jedná se o ministerskou metodiku a není nic proti ničemu, aby ji státní správa brala v potaz – proč by měla vynalézat kolo.
Jenže potom je tu usnesení, kterým se vyzývá rada městské části k přijetí „opatření k identifikaci bytových jednotek i ve všech ostatních domech ve vlastnictví na celém území MČ Praha 1, ve kterých je provozováno krátkodobé ubytování na území MČ P1“, a které pak následující usnesení víceméně v podobném duchu alternují.
To je přeci v pořádku, chce se říct, nějak se s tím začít musí. Jenže i tady se pohybujeme na velmi horké půdě. Zvlášť, když vezmeme v potaz, že většina zastupitelů a zastupitelek nepodpořila doplnění navržené naším zastupitelem Filipem Lachmannem, podle kterého „[Zastupitelstvo Radě] u k l á d á při realizaci aktivit (…) zavést protikorupční opatření, která by zajistila férový a neselektivní přístup“.
Takže se ptejme:
- Bude současné vedení radnice schopné nestranným způsobem vést jakousi evidenci ubytovacích služeb v domech určených k bydlení nestranně?
- Co když se jako náhodou nedotkne těch největších ryb, které v centru Prahy představují doslova hotelová impéria?
- Neumete se jim tím naopak na totálně přeplněném a přehřátém trhu cestička?
Jako opoziční zastupitelé o kvalitě výsledků přesvědčeni nejsme. Zvlášť, když většina zastupitelů a zastupitelek odmítají zavedení (a představení) protikorupčního opatření, která by zajistila férový a neselektivní přístup. Jedná se o tisíce bytů, které dnes slouží zmíněnému účelu, a kapacity stavebních úřadů rozhodně nejsou neomezené.
Zároveň se chystá unijní legislativa, která ve zkratce řečeno umožní místním samosprávám regulovat počet dnů v roce, kdy je možné byty takto pronajímat. Neměli bychom se na ni spíš co nejlépe připravit?