Podle přehledu činnosti Městské policie hl. m. Prahy řešili strážníci v minulém roce v centru Prahy 120 851 přestupků. Celých 106 726 z toho připadlo na přestupky v dopravě.
Z úst občanů i politiků často zaznívá, že městská policie toho nedělá pro udržení pořádku v našich ulicích dost. Ti druzí přitom rádi jedním dechem slibují, jak tentokrát už po svém zvolení opravdu všechno vyřeší – například tím, že se zasadí o zřízení elitní jednotky zaměřené na noční hluk, a tak různě –, po čase se ale obvykle ukáže, že skutek utek.
A když dojde na lámání chleba, odpovědi těch, kteří za současný marasmus v centru města nesou odpovědnost, jsou většinou dvojího charakteru:
1) U městské policie nejsou lidi! Noví nepřicházejí, stávající je těžké udržet.
2) Současná legislativa neumožňuje efektivní postih, všechno se proti nám spiklo!
Jenže trpělivost má občan jenom jednu, maximálně dvě. A když centrum Prahy terorizují auta ze všech koutů Prahy a jejího okolí, kterými jejich řidiči jezdí kamkoliv je napadne a která odstavují kdekoliv je napadne, turisté se stále prohánějí po chodnících na koloběžkách, alkoturismus kvete v ulicích i v domech okupovaných ubytovacími službami, noční klid v některých lokalitách je spíš noční vtip, umírá postupně vidina jakéhokoliv zlepšení, což má za následek další úbytek místních.
Politici (a političky) u kormidla se ale ze všeho nejvíc bojí jakýchkoliv skutečných změn a vzájemně se tak rok za rokem chlácholí, že ono to dobré přijde všechno tak nějak samo. V otázce dopravy přitom vytrvale chrání zaběhnutý systém, jak ho ve své glose popisuje zelený zastupitel Pavel Marc.
Na rozumnou politiku, která by mířila k jádru problémů, můžeme tedy rovnou zapomenout. Nezbývá než čekat. Dopravu prý vyřeší někdy ve 30. letech okruh, a vůbec, se vším musíme počkat na magistrát, na vládu, na novou legislativu.
Anebo ne?
Když si rozebereme strukturu přestupků, kterými se v roce 2024 zabývala městská policie v centru Prahy, můžeme si všimnout, kolik úsilí vynakládají strážníci k potírání negativních jevů v dopravě, jejichž výskyt by bylo možné do určité míry snížit, pokud by se chtělo.
Přestupky v dopravě
Zdaleka největší položkou je ve statistice porušení zákazu zastavení, následované nerespektováním zóny s dopravním omezením a dále stáním na chodníku. Jen tyto tři typy přestupků tvoří téměř dvě třetiny přestupků v dopravě a více než polovinu veškerých zaznamenaných přestupků!
Máte přitom ze svého okolí pocit, že by se v posledních letech zásadní měrou zavedla některá opatření, která by vedla ke snížení výskytu těchto přestupků?
Protiparkovací sloupky přibývají pomalu; téměř žádný z výsuvných sloupků rozesetých po celém území Prahy 1 nefunguje; míst pro zásobování je evidentně málo a na těch stávajících chybí triviální povinnost parkovacího kotouče, který nelegální stání znesnadňuje, když ho podřizuje veřejné kontrole a zjednodušuje uložení pokuty nebo odtahu; celá Praha 1 je jedno velké parkoviště, které láká kohokoliv k zaparkování; neexistuje sebemenší snaha jakkoliv omezit počet přijíždějících aut.
Nebo z jiného soudku. Letos to budou dva roky, co zastupitelský klub Praha 1 Sobě a Zelení přišel s návrhem na úplné vyloučení sdílených elektrokoloběžek z historického centra Prahy, se kterým se více či méně ztotožnilo celé zastupitelstvo. Do dnešního dne se však nestalo vůbec nic a svůj zájem si Praha 1 nedokázala prosadit, takže se koloběžky dále prohánějí po chodnících. S nimi v mnohem menší míře také lidé na kolech, které tam žene zastaralá, resp. téměř neexistující bezpečná infrastruktura pro mikromobilitu. A takto bychom mohli pokračovat.
Další pohled na strukturu nejčastějších přestupků v dopravě ukazuje následující graf:
Je zřejmé, že podstatnou část přestupků nemůže vyřešit lepší dopravní infrastruktura, ale jen lepší vymáhání pravidel a sankcí. Zvýšení počtu odtahů (těch bylo v roce 2024 nařízenou městskou policií 2 188) je zajisté žádoucí, ale není v rukách Prahy 1 a patří tedy spíš do kategorie „možná jednou“. Je třeba na to jít jinak.
Kde to dnes v celém procesu drhne ale není jednoduché rozplést, ani když jako zastupitel vidíte o trochu lépe pod pokličku úřadu. Musel by se uskutečnit výzkum, u nás doposud nikdy nerealizovaný, který by zkoumal právní a procesní stránku toho, jak funguje přestupkové a správní řízení a zejména rozpor v příslušné literatuře nazývaný law in books x law in action – tedy konfrontace předpisů s praxí při vymáhání práva. Jenže než čekat na vědecký, daty podložený přístup vedení městské části i města, to už je pravděpodobnější, že narazíme na Godota.
Veřejný pořádek a ostatní přestupky
Zajímavá je i struktura přestupků proti veřejnému pořádku podle zák. č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Nejvíce se strážníci věnovali hlídání obecních vyhlášek, kam patří například požívání alkoholu na místech, kde je to zakázáno, což je velice často spojené s rušením nočního klidu – přednostně je však ukládána sankce za alkohol. Dále ve statistice najdeme znečištění veřejného prostranství a v menší míře řadu dalších porušení zákona.
Nakonec zbývají ještě ostatní typy přestupků, jejich záchyt však nebyl v průběhu roku v porovnání s výše uvedenými tak četný:
Je to málo, nebo hodně?
Nechám na každém, ať činnost městských strážníků posoudí sám. Je třeba si nicméně uvědomit, že s každým přestupkem je spojená další administrativa a i naprosto běžný dopravní přestupek, se kterým bez problémů řidič souhlasí, může strážníkovi zabrat přibližně 15 minut času.
Ačkoliv je garantem řešení dopravní problematiky ze zákona Police ČR, fakticky ji v Praze 1 řeší výhradně policie městská, a to v objemu více než 100 tisíc zaznamenaných přestupků v minulém roce, což tvořilo téměř 90 % všech přestupků, jak je patrné z výše uvedených čísel. Průměrný počet strážníků v denní službě je přitom 45.
Jak bylo řečeno, vzhledem k tomu, že městská části ani město významnou měrou nezavádí žádná opatření, která by mířila na příčiny výskytu problematických jevů, může činnost městské policie v současném nastavení dopady jen kosmeticky snižovat.