pro komunální volby, které se uskuteční 10. a 11. října 2014:
1. Mgr. Filip Pospíšil, Ph.D., 41 let
Staré Město
Antropolog, téměř dvě desetiletí působil v různých nevládních organizacích především se zaměřením na oblast lidských práv. Pracoval také jako novinář z toho 6 let jako zástupce šéfredaktorky kulturního časopisu A2. Je autorem scénářů k několika dokumentárním filmům a výstavám a autorem a editorem řady publikací, m.j. knihy Lennonova zeď v Praze, Neformální shromáždění mládeže na Kampě 1980-1989. V letech 2006 – 2014 byl opozičním zastupitelem na Praze 1 zvoleným na kandidátce Strany zelených a členem Finančního výboru. Bez stranické příslušnosti.
2. ThDr. Kateřina Klasnová, 36 let
Malá Strana
Na Malé Straně bydlím od roku 2002. „Naplavila“ jsem se sem z Prahy 4, kde jsem se narodila. K Praze 1 jsem ale měla vztah už od studentských let – na střední školu jsem chodila Na Příkopy a na vysokoškolské přednášky později do Celetné a na Palackého náměstí. I za těch pouhých 12 let, kdy žiju v Praze 1, se centrum změnilo k nepoznání. Řada starousedlíků odešla vyhnána soukromými majiteli domů, komerčními projekty nebo prostě jen „do lepšího“, když zprivatizovali byty. Zmizely milé obchůdky, antikvariáty, potraviny, lékárny, hospůdky, objevily se thajské masáže a „čepičáři“ na každém rohu. To vše i vinou politických zástupců na radnici. Od roku 1989 ubylo téměř 40 000 obyvatel. Možná je to jev známý i v jiných metropolích, ale to neznamená, že se nutně musíme smířit s tím, že se z Prahy 1 stává skanzen pro turisty. Osobně jsem se jako občanka i jako zastupitelka angažovala v boji proti výstavbě podzemních garáží na Klárově, probourání zdi ve Vojanových sadech a odebrání zahrady školky v Letenské ulici, proti uzavření pobočky Městské knihovny Na Pohořelci, bourání domu na rohu Václaváku a Opletalky, prodeji domu na Václavském náměstí 39, likvidaci polikliniky v Klimentské, uzavření mnoha obchůdků v centru, proti neoprávněnému vyplacení peněz firmě Immovision…atd. Něco se povedlo, něco ne, ale Praha 1 za to úsilí stojí. Navíc se na mne jako na opoziční zastupitelku (kterou jsem již osm let) začalo obracet čím dál více občanů – nejen nespokojených, ale i ochotných se stavem Prahy 1 něco aktivně začít dělat. Tak vznikl i spolek Pro Jedničku.
3. Mgr. Petr Kučera, 34 let
Pohořelec
Sociální geograf, působí jako výzkumník na volné noze a zároveň jako doktorand na Přírodovědecké fakultě UK. Profesně se zajímá o témata občanského soužití, komunikace a řízení veřejných záležitostí. Podílel se na občanských aktivitách, které vedly k zachování knihovny na Pohořelci. Bez stranické příslušnosti. Má 2 děti.
4. Jana Titlbachová, 68 let
Hradčany
Důchodkyně, do roku 2009 pracovala jako ředitelka galerie. Jedna ze zakladatelek včelařského spolku Hradčanské včely, který se zabývá obnovou včelaření v Praze 1. V letech 2006 – 2010 byla opoziční zastupitelkou v Praze 1, zvolenou na kandidátce Strany zelených. Je členkou Strany zelených.
5. Mgr. Štefan Kabátek, 36 let
Staré Město
Praha 1 je místem, které mám rád, nejen kvůli hezkým vzpomínkám na dětství, ale také jako místo, kde se dá naplno žít. S manželkou Jitkou mám dvě dcery a Staré Město vnímáme jako místo, kde máme své přátele, svá oblíbená místa – kavárny, parky, hřiště, obchůdky a galerie, nebo jen prostě uličky, ve který se rádi procházíme, když je čas a nemusíme zrovna někam spěchat. Na kličkování mezi skupinkami turistů jsme zvyklí a naše holky to zvládají i na koloběžkách. Je také prima, že většinou nejdeme ani 10-15 minut a potkáme nějaké známé tváře – děti ze školky, sousedy, spolužáky z gymplu nebo vysoké, nebo prostě někoho, koho známe jen od vidění. Právě tohle všechno tvoří místo, kde chceme bydlet. Již přes deset let se ve své práci věnuji problematice auditu hospodaření zejména státní správy a kladu si otázky, kdy je nějaký projekt ještě efektivní a hospodárný a jaký má vůbec smysl, když se věci po vynaložení značného objemu prostředků nelepší. Nemohu si nevšimnout, že se stále někde něco vylepšuje – nové lavičky, nové osvětlení, uklízeči s velkými nápisy „že někdo plní sliby“, natřené sloupy proti „černému“ výlepu plakátů, nově zatravněná místa s nově vysázenými stromy atd. Přesto je tu něco v nepořádku – proč se mě cestou do školky dcera ptá „proč ten pán zvrací“, proč se musíme vyhýbat střepům z rozbitých lahví od piva či tvrdého alkoholu, proč přeskakujeme všemožné odpadky a uvolňujeme chodník uřvaným skupinkám, které hledají ještě poslední štaci? Než jsem se rozhodl se ozvat a dát vědět, že se mi tohle nelíbí, žádat informace, proč někdo, kdo má něco konat, dlouhodobě nekoná a když má rozhodovat, najde vždy pět důvodů, proč rozhodnout nejde – ptal jsem se sám sebe, jestli takhle je to normální. Při návštěvě jiných velkých měst a metropolí jsem ale zjistil, že tlukot srdce velkoměsta ve dne i v noci nemusí představovat enormní hluk, vandalství, špínu a agresivitu, která nutí obyvatele centra měst uvažovat nad změnou adresy. Zjistil jsem, že existuje společenská odpovědnost jak těch, kteří chtějí v centru města bydlet, tak i těch, kteří tam chtějí podnikat. Že existuje řada nástrojů realizovaných na bázi komunální politiky, ale i prostého respektu k místnímu společenství a zvyklostem. Pak mi došlo, že za tenhle stav si tak trochu mohu i sám, měl jsem se ozvat podstatně dříve. Mohlo nás být více a mohli jsme dát dříve najevo, co požadujeme změnit. Doufám, že parta lidí Pro Jedničku to bude říkat hlasitě, zřetelně a bude partnerem i pro ostatní, kterým život v Praze 1 není lhostejný.
6. Pavel Vandas, 47 let
Petrská Čtvrť
V Praze 1 žiju od roku 1993, stále na stejné adrese. Moje manželka Martina se v Praze 1 narodila, vychováváme zde tři děti. Dá se tak už říci, že jsem patriot a na Prahu 1 nedám dopustit. Centrum Prahy a konkrétně část, kde bydlíme, má své kouzlo, je jedinečné a potřebuje také jedinečnou péči. Tu ale dlouhodobě od radnice Prahy 1 nedostává. Příkladem je i náš dům Na Poříčí 38 a sousední Na Poříčí 36, které radnice Prahy 1 dala na 30 let do správy firmě původně vlastněné Bohumírem Ďuričkou a nyní na tom ročně prodělává okolo 6, 5 milionů korun. Nevýhodný pronájem jsem opakovaně interpeloval na zastupitelstvu, ale bez výsledku. Jsem bývalý profesionální sportovec, i nyní mě sport živí, a hlavně mě naučil týmové práci. Osamělý jedinec toho moc nezmůže. Proto jsem se stal členem Pro Jedničku a doufám, že jako tým dokážeme některé potřebné věci v Praze 1 změnit.
7.
Ing. Ondřej Černoš, 36 let
Staré Město
Jsem programátor. Inicioval jsem kampaň za vyvolání referenda proti hazardu na Praze 1. Mým cílem je obnova centra města jako místa k bydlení, nikoliv jen k vydělávání peněz v turistickém průmyslu, dále revitalizace dlouhodobě poškozených míst jako je Václavské náměstí. Ženatý, dvě děti.
Do Prahy 1 jsem se vrátil po desetiletém „vyhnanství“ 🙂 v roce 2009. Prakticky od narození jsem ale vyrůstal u Mánesa, na rozhraní Prahy 1 a 2. Základní školu jsem navštěvoval ve Vojtěšské a Ostrovní. Mám moc rád, když mne ráno probouzí zvony, ne ptáci! Proto bydlím v centru Prahy. Mám moc rád červené střechy s klasickými profily, ne placaté paneloidní krabice – proto mě těší život v Praze 1. Jsem přesvědčen, že úroveň života v Praze 1 šla za poslední tři roky rapidně dolů, a to nejen nečinností či nemohoucností Městské policie, objektivně limitované finančními prostředky, ale také množstvím povolení vydaných živnostenským odborem Prahy 1 a následným nekontrolováním dodržování provozních podmínek, nepostihováním problémových provozovatelů, především některých nočních podniků a barů. Boj proti hluku, ať už z provozoven nebo z alkoprůvodů či z řad taxiků, vandalismus (rozbité sklo, zvratky, vyměšování na ulici, ničení obecního majetku – lavičky, sloupky, značky aj.), to jsou pro mě priority k řešení v Praze 1. Rozhodně ale není řešením zavíračka všech staroměstských podniků v deset večer. Každý má svá práva a povinnosti. Obyvatelé Prahy 1 také!!!
9. Michaela Valentová, 57 let
Staré Město
Po gymnáziu v Hellichově ulici vystudovala sociálně-právní nástavbu, pak studia překladatelství a tlumočnictví na UK, která nedokončila. Pracovala jako redaktorka, asistentka režie, později na projektech v oblasti životního prostředí. Nyní od roku 2012 referentka. Zabývá se tématy udržitelné dopravy, strategického plánování, památkové ochrany a životního prostředí měst. Bez stranické příslušnosti, vdaná, 2 dospělé děti.
10. PhDr. Janka Šiňanská, 65 let
Pocházím ze Slovenska, ale již více než padesát let žiji v Praze, shodou okolností stále v Praze 1. Vystudovala jsem nejdřív střední uměleckou, pak i dějiny umění na Karlově univerzitě a skončila jsem v restaurátorských dílnách. Umělecké památky zůstaly mým osudem. Centrum Prahy jsem si zamilovala ihned – procházky tichými spletitými uličkami, záhadnými dvorky a romantickými parky… i rozzářeným centrem plným klubů, hospůdek, obchodů, kaváren, různých výstav, malých divadel od Vinohrad k Pohořelci, od Vyšehradu do Karlína… Lidé se tady zdravili. Nebylo všechno ideální a mnoho fasád zasloužilo lepší péči, než se jím dostalo. Ale děti měly školy, ženy krám, staří lidé lavičky a bezpečí, v noci byl klid. Město bylo kouzelné a vlídné jak melodie na klavír, určitě nejhezčí na světě. A může být zas! Stále žiji v Praze, stále v Praze 1 a nemohu přehlédnout, jak se město v posledních desetiletích rychle mění. A nemohu se zbavit pocitu, že až příliš často k horšímu. Nemohu přehlédnout, co všechno polyká komerce, jak se stále více ztrácí to neopakovatelné, co po staletí dělalo Prahu jedinečnou. A co hůř, nemohu přehlédnout, jak se z Prahy 1 systematicky ztrácejí její Pražané, včetně rodin, které zde žily po staletí. Je to pro město velmi nebezpečný trend, možná mnohem nebezpečnější, než jsme dnes ochotní připustit. Ale je to také trend, který má svoje přesné důvody – a většinu z nich lze pojmenovat, mnohé odvrátit, něco snad i napravit. Jsem ráda, že nejsem sama s pocitem, že je nejvyšší čas začít. A že to za nás obyvatele nikdo jiný neudělá.
Vystudovala bohemistiku na FF UK a dramaturgii na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU v Praze. Od ukončení školy se věnuje literární kritice a dramaturgii. Krátce působila v angažmá v Západočeském divadle, pak byla několik let ve svobodném povolání a spolupracovala s různými režiséry klasického činoherního i alternativního divadla v Praze, Ostravě, Zlíně, Hradci Králové či Chebu. V roce 2012 začala pracovat v Národním divadle, nejprve jako redaktorka programů, od ledna 2014 i jako dramaturgyně. Doma i v zahraničí přednáší a píše o současné české próze a dramatu, vyučuje na KALD DAMU, je dramaturgyní festivalu Divadlo jednoho herce.
12. MUDr. Lubomír Hruška, 65 let
Je mi 65 let a nejsem rodák z Prahy. Žiji zde však již od r. 1985. Občanem Prahy 1 jsem od začátku 90 let. Náš rod pochází z Vysočiny, asi bych se tu narodil, protože otec pracoval za protektorátu jako chirurg na Bulovce. Po válce byl přidělen státním dekretem do Vrchlabí, kde jsem prožil dětství a dospívání, získal vztah k medicíně, sportu a horám, kde jsem se aktivně účastnil práce v Horské službě. Od svého přestěhování do Prahy jsem se kromě úrazové chirurgie začal věnovat ortopedii. Shodou okolností také na Bulovce. V té době měla nemocnice Na Františku špatný zvuk a já bych ani nepomyslel, že tu jednou strávím kus života. Koncem 90-tých let se image nemocnice začal zlepšovat a já jsem nastoupil jako primář, a později i založil oddělení Ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí. Na Praze 1 i bydlím a mám zde privátní praxi. V nemocnici Na Františku dále pracuji, nyní již ne ve vedoucí funkci. Za posledních více než 15 let se kvalita práce, výkonnost a vybavení nemocnice výrazně zlepšilo. Pro občany Prahy 1 je důležité, aby se zachovala činnost nemocnice, polikliniky a zdravotnických zařízení ve správě městské části. Dobrá práce vyžaduje kvalitní personál, dobré vztahy s vedením a správou Prahy 1 a spokojené zaměstnance. To vše je kromě nových investic velmi zranitelná složka a je třeba o ni neustále pečovat. Na tom bych se chtěl pro občany Prahy 1 podílet. Samozřejmě úkolů ve zdravotnictví Prahy 1 je mnohem více.
13. Bc. Štěpán Mairovský, 29 let
Narodil jsem se a vyrůstal na pražských Vinohradech, ale už od mládí jsem trávil mnoho času na Praze 1, kde jsem chodil například na základní školu. Historické centrum města mi přirostlo k srdci a když jsem se do něj před dvěma roky nastěhoval, splnil jsem si tak svůj dávný sen. Bohužel jsem brzy zjistil, že tento sen se může brzy stát noční můrou, budou-li tu nadále vládnout politici napojeni na pražské kmotry. Svojí kandidaturou v těchto volbách bych chtěl malým dílem přispět k tomu, aby tomu tak nadále nebylo a Praha 1 se vrátila do rukou svých obyvatel. Mám-li říci něco o sobě, tak v současné době dokončuji studium veřejné a sociální politiky, v rámci něhož jsem se zabýval především sociální a vzdělávací politikou. Vzdělávání jsem se věnoval i profesně na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, kde jsem pracoval do letošního června a touto oblastí bych se chtěl zabývat i na komunální úrovni. Kromě jiného jsem jeden z iniciátorů petice za místní referendum proti hazardu a pokud bych byl zvolen zastupitelem, boji s hazardem a jinými nepravostmi bych se chtěl věnovat i nadále v této funkci.
ČSSR jsem musel opustit v roce 1969 a domníval jsem se, že už místa, kde jsem se narodil a vyrůstal, nikdy neuvidím. Takže jsem měl opravdu radost, když jsem se mohl vrátit na Staré Město, do míst svého dětství. Nyní pendluji mezi Prahou a Kalifornií, když jsem v Praze, stýská se mi po Hollywoodu, a obráceně. Ale čím dál víc žasnu, co vše je v historickém centru Prahy možné. Zdůrazňuji, že Praha musí být navštěvovaná, stejně jako jsou jiné metropole – a v mnoha jsem žil – ale musí být také chráněná. Je samozřejmě nesmysl uzavírat plošně podniky na Starém Městě ve 22.00, jak navrhuje radnice Prahy 1. Nebyl bych osobně dokonce ani proti Pub Crawl, jen kdyby respektovali a dodržovali všechna nařízení, vyhlášky a zákony. Existuje vyhláška, podle níž se nesmí v určitých ulicích pít na veřejnosti, ale bohužel o tom mnozí návštěvníci Prahy vůbec nevědí, protože jim to nikdo neřekne a nikde to není vyvěšené. Policie zoufale nekoná. A vím i o obyvatelích Prahy 1, kteří se zkusili vzepřít a bojovat za své právo na klidný spánek, ale narazili na tvrdou zeď obecního úřadu či magistrátu. A jiní se obyčejně bojí, protože si myslí, že si stěžují jako jediní, což jim mnohdy bývá na obecním úřadu řečeno. Proto vznikl i spolek občanů Pro Jedničku, aby propojoval obyvatele Prahy 1 a pomáhal jim.
Jsem systemická a rodinná psychoterapeutka a zaměřuji se hlavně na práci se ženami v oblastech jako je plodnost, genderové role nebo rodičovství. Svou praxi provozuji v Londýně, ale v Praze jsem prožila dětství a vždy se tam rádá vracím. Myslím, že Praha 1 si zaslouží vedení, které je zodpovědné a má rozhled.
Na Starém Městě – Josefově jsem se narodil a žiji zde s malou přestávkou téměř 66 let. Jako důchodce mám tedy relativně dost času věnovat se nejen svým zájmům a rodině, ale i veřejnému životu v Praze 1 (nejen práce ve Finančním výboru Městské části Prahy 1, ale i předseda sdružení vlastníků jednotek v našem domě). Není mi lhostejný stav věcí v Praze 1, a tak se snažím alespoň zmírnit působení negativních trendů, ať už se týkají nehospodárnosti při využívání veřejných prostředků, zbytečného obtěžování obyvatel hlukem, prachem a naddimenzovanou dopravou, ale i akcemi, které do historického centra města vůbec nepatří. Pro eliminaci těchto jevů, a snad i pro svou apolitičnost, vidím řešení ve sdružení občanů, ve spolkové činnosti, která není toliko vázána politickými sliby pro získání volebního úspěchu, ale skutečnými činy ve prospěch zbytků obyvatel Prahy 1.
Moje pětičlenná rodina bydlí na Praze 1 už devět let. Bydlí tady i poměrně hodně lidí různých národností. Jsem také zástupce jedné z národnostních menšin České republiky. Praha 1 a celá Česká republika je teď i naším domovem. Chci, aby ten náš nový domov byl komfortním a bezpečným pro život naších občanů všech národů a ras. Je jen na nás, občanech Prahy 1 všech národnostních kultur, jestli jí dokážeme takovou udělat. Je to v našem společném zájmu. Nikdo jiný než my za nás to neudělá. Rád udělám pro to vše co je v mých silách. Tak pojďme na to spolu a zvládneme to!
18. Mgr. Drahomíra Havranová, 48 let
V Praze 1 bydlím od roku 1995. Malou Stranu jsem však často navštěvovala již dávno předtím, protože v našem současném bytě žila teta manžela. Do Malé Strany jsem se zamilovala a vždycky jsem toužila tady žít. Doslova mě očaroval Petřín a Kampa, to jsou podle mého názoru nejkrásnější místa v Praze. Nejprve jsem na Petříně a Kampě trávila volný čas se svými dětmi, nyní tam chodím s vnoučkem Matyáškem. A to dost často, protože bydlím s dcerou a s její rodinou (druhá dcera žije a pracuje ve Francii). Vystudovala jsem učitelství, pracuji jako zástupkyně ředitelky základní školy v Praze 4. Do spolku Pro Jedničku jsem vstoupila z mnoha důvodů, například proto, že možná mé zkušenosti můžeme zúročit při řešení problémové situace právě v oblasti školství. Také chci pomáhat při řešení problémových situací v naší městské části, občansky se angažuji už dávno. Vadí mi nepořádek v ulicích – vykrádání a ničení obecního i soukromého majetku, sprejerství. Vadí mi i nedostatečná občanská vybavenost, neprůhlednost některých kroků politiků na naší radnici a nevstřícnost některých pracovníků na úřadě. A doufám, že společně se nám, obyvatelům Prahy 1, podaří některé věci konečně změnit k lepšímu.
Od 4 let žiji na Praze 1 na Starém městě a jsem členem Strany zelených. Pracuji jako bankovní úředník. Za Stranu zelených kandiduji, jelikož mám díky dlouhodobému působení našich zastupitelů jistotu, že v případě jejich zvolení bude s veřejnými prostředky nakládáno transparentně a efektivně. Zároveň bych rád viděl na radnici stranu, která nebude vyznávat strategii „po nás potopa“ a přijde s dlouhodobější koncepcí rozvoje centra města.
V Praze 1 žiju od roku 1964. Mám rád Prahu v půdorysu goticky rostlého města, které neporušil ani sám Karel IV. Obdivuji vše, co nám zanechali, aniž něco zkazili, naši předkové. Obdivuji pražskou gotiku, baroko i modernu a pláču nad stavem centrálních partií města, jak se jeví dnes. Celý život usiluji o to, aby Praha 1 zůstala živým městem s pestrou skladbou obyvatel, vpravdě kulturním centrem, z něhož lidé nejenže nebudou odcházet, ale budou se do něj dokonce rádi stěhovat. Co zbude z Prahy 1 bez obyvatel? Jen prázdná kulisa, město duchů. Spolek Pro Jedničku nepovažuji za politickou stranu, ale za skutečné sdružení občanů, které má, chcete-li „politický“ program. A ten je jednoduchý: zabránit rozkrádání města a vrátit do centra obyvatele.
Nemám moc rád dlouhé povídání, ani ho neumím, radši něco dělám. Takže i o sobě jen stručně: na Prahu 1 jsem se přestěhoval z Vinohrad, a to už v roce 1980. Podnikám v několika oblastech (film, média…). Do spolku jsem vstoupil proto, že je vždy lepší nebojovat sám proti tomu, co mi vadí. A vadí mi samozřejmě nepořádek, stejně jako nedostatek respektu ze strany turistů i nemalé části podnikatelů k obyvatelům Prahy 1.
22. Ing. Tomáš Vaverka, 49 let
Profesí jsem počítačový specialista, v Praze 1 žiju od roku 1993, jen o rok později jsem tady založil rodinu. Později mi začalo vadit, že se ani po letech pořádně neznám se sousedy ze svého nejbližšího okolí, a tak vznikl Spolek přátel Na Františku. Kromě poznávání lidí z Františku jsem ale také chtěl, abychom se aktivně zapojili do běhu obecních věcí, abychom jako obyvatelé Františka dávali najevo svůj názor a nesouhlas například s plánovanou výstavbou v naší čtvrti. Různým developerským projektům je ostatně třeba čelit po celé Praze 1. I to mě přivedlo do spolku Pro Jedničku. Upřímně řečeno, nejradši bych se ve svém volném čase věnoval jen své rodině a svým zájmům. Ale když Praha 1 nefunguje ve prospěch občanů, měl by se každý občan snažit situaci zlepšit. A spolupráce v rámci spolku Pro Jedničku nám dává větší sílu.
23. B.A. Valerie Talacko, 46 let
Haštalská čtvrť
Jsem překladatelka, matka jednoho dítěte a členka Strany zelených. V poslední době jsem byla aktivní v kampani za vyvolání referenda proti hazardu. Chci, aby Praha 1 znovu získala důstojnou tvář, kterou zejména v posledních pár letech rychle ztrácí pod tlakem turistického průmyslu a developerů. Chci, aby se zde rozhodovalo otevřeně, transparentně a bez arogance moci, a aby podmínky pro život všech obyvatel centra byly důstojné.
24. MUDr. Eva Šimánková, 61 let
Narodila jsem se v Praze a 55 let bydlím na Praze 1. Do Ostrovní ulice jsem jezdila na ZŠ, do Hellichovky na střední. Proto mám ráda Kampu, Staroměstské náměstí, Celetnou, Dlouhou, Petrské náměstí, prostě místa, ke kterým se vážou nějaké mé vzpomínky – od prvních lásek po první vycházky s mými vnoučaty. Co se týká mého profesního života, vystudovala jsem medicínu, resp. Fakultu dětského lékařství UK v Praze a po promoci před mnoha mnoha lety jsem nastoupila na anesteziologicko – resuscitační oddělení nemocnice v Kolíně. Po roce jsem dostala místo na stejném oddělení FN Královské Vinohrady, kde s roční přestávkou ve FN na Bulovce, pracuji dodnes, to je cca 35 let. Od roku 1991 se specializuji na anesteziologickou problematiku u dětí i dospělých na Klinice popáleninové medicíny FNKV. Zároveň působím jako odborný asistent na 3. Lékařské fakultě UK. Mám dva syny, dvě vnoučata a manžela a práce doma a v nemocnici mě docela vytěžuje. Nikdy jsem se občansky neangažovala a nebyla jsem členem žádné politické strany. Proč jsem se rozhodla občansky se angažovat? Jsem „pekelně rozzlobený občan“ a mám už dost toho jak s námi úřady, speciálně Městská část Praha 1 jedná. Bydlím v domě, který je od roku 1998 zařazen do privatizace a stále nic. Běháme na úřady, posílají nás od čerta k ďáblu nebo se s námi nebaví vůbec. Mezitím nájem v zanedbaném a neudržovaném domě, do kterého se léta neinvestuje z důvodu plánované privatizace, narostl na neúnosnou mez a my jsme mezitím zestárli a již nemáme šanci vzít si třeba hypotéku a bydlení tedy řešit jinak. Proto jsem si řekla, že musím být aktivnější. Problémy Prahy 1 jsou i mými problémy a jediný, kdo je přesně a výstižně popsal a navrhuje nějakou cestu řešení, je spolek občanů Pro Jedničku.
Jsem malostranský rodák, na kole jsem se učil jezdit na Kampě, kam děti s bicykly od letoška nesmí. Jako kluk jsem chodil čutat do meruny na sokolské hřiště, ze kterého je dnes parkoviště. Za těmito změnami stojí dnešní starosta Lomecký. Ve volbách jdu svou kandidaturou podpořit ty, kdo to s malostranskými, staroměstskými i hradčanskými plácky myslí dobře. Studoval jsem politologii a právo, veřejně vystupoval na podporu svobodných univerzit nebo historických památek. Tento podzim vystupuji na podporu zelenější Prahy 1, kde cyklisté a chodci dovedou žít vedle sebe.