21. 9. 2011
Článek Martina Bursíka o Martinu Romanovi a jeho podivném vedení ČEZu.
Martin Roman si při svém odchodu z čela ČEZu při výtce na jeho nezdravé propojení se světem politiky a jejích temných zákoutí, posteskl, že „musel i lobbovat, protože mu šlo o hodnotu firmy“. To zní rozumně. Problém je v tom, že ČEZ není investičním fondem, ale elektrárenskou společností, která nese nejen odpovědnost za spolehlivé dodávky energií, ale jako polostátní firma má také odpovědnost vůči státu. Martin Roman řídil ČEZ s akcentem na krátkodobý zisk akcionářů a svůj vlastní v podobě opčního programu pro manažery. Stát a občané přitom přišli zkrátka.
Při jeho tzv. úspěšném řízení firmy totiž zcela opomíjel společenskou odpovědnost a budoucí konkurenceschopnost firmy. Důsledky pocítíme v momentě, kdy se ukáže, že strategická rozhodnutí a investice do zastaralých technologií učinily z východoevropského tygra nekonkurenceschopnou hajtru. To už se ale bude Roman dávno se svými kamarády slunit zase někde v Toskánsku …
Romanovo muzeum páry
Co mám na mysli, když mluvím o společenské odpovědnosti? ČEZ je největším znečišťovatelem ovzduší v zemi. V severozápadních Čechách, kde provozuje deset uhelných elektráren, je střední délka života o dva roky kratší, než je průměr v ČR. Je zde nejvyšší výskyt nádorového onemocnění plic, spontánních potratů a rodí se zde děti s vrozenými vadami. Vědci z Ústavu experimentální medicíny AV prokázali souvislost mezi těmito onemocněními a emisemi polyaromatických uhlovodíků a jemného polétavého prachu z hnědouhelných elektráren provozovaných ČEZem.
Management ČEZu nese tedy odpovědnost nejen za zhodnocení akcií, zisk a odvod daní a dividend státu, jak by se mohlo zdát z převážné většiny komentářů, ale také za negativní dopady výroby elektřiny na životní prostředí a zdraví. ČEZ dlouhodobě těží z toho, že vyrábí elektřinu levně v zastaralých elektrárnách s nízkými výrobními náklady. Přitom prodává za tzv. tržní cenu, která je v Česku odvozena od tržní ceny v Německu. Výsledkem jsou vysoké ceny elektřiny a mimořádný zisk, kterým se odcházející šéf ČEZu chlubí. Zapomíná však dodat, že ČEZ realizuje svoji závratnou marži na úkor českých spotřebitelů a že tento benefit jim odmítá vrátit.
Namísto toho ČEZ „prolobboval“ zastaralou technologii pro novou elektrárnu Prunéřov II, ve které se pro výrobu 1 MWh elektrické energie spotřebuje o téměř 11% uhlí více, než kdyby nainstaloval nejmodernější technologii. Podle ročenky Mezinárodní energetické agentury jsou Prunéřov II a Tušimice jedinými dvěma elektrárnami ze 48 v současnosti ve světě stavěných, které připomínají spíše muzeum historie páry než žádané moderní zařízení.
Bezzubá dozorčí rada
Ještě zajímavější je zjištění, že přestože ČEZ u dvou ze tří projektů výstavby nových elektráren (Tušimice a Prunéřov II) instaluje zastaralé technologie, staví svůj skanzen s přehledem nejdráže ze všech zemí OECD. Zatímco průměrné náklady na nejmodernější technologie v zemích OECD jsou 2 308 USD na kW instalovaného výkonu, ČEZ má pro své tři projekty průměrné náklady na úrovni 3 485 USD/kW. Nové Ledvice, Tušimice a Počerady II s plánovaným rozpočtem 100 mld. Kč by se v zahraničí postavily o cca 30 miliard levněji. Neměla by tuto neefektivitu prověřit dozorčí rada? Neměla by prověřit všechna netransparentní výběrová řízení na dodavatele? Neměla by požadovat informace o vlastnické struktuře dodavatelů? Jistěže, v normální zemi měla! Jenže můžeme od dozorčí rady očekávat kritický postoj k dosavadnímu hospodaření firmy, když se jejím předsedou stal člověk, který na tomhle šlendriánu postavil svoji slávu?
Ať už je za přestupem Romana z ředitele ČEZu do funkce předsedy dozorčí rady cokoli, pro občany České republiky z toho nic dobrého nekouká.
(publikováno v Hospodářských novinách, 19. 9. 2011)