Stav dopravy v centru hlavního města lze stručně popsat takto: strnulost a zaostávání.
Když se potkají dva dopravní odborníci, mají minimálně tři dopravní názory. Ale pokud to jsou skutečně odborníci, shodnou se, že doprava v centru Prahy už delší dobu neodpovídá „správné praxi“. To znamená, že se nezavádí opatření, která se v jiných městech na všechny světové strany pokládají za normální či standardní: zónové značení (zóna 30, sdílená zóna), antiparkovací sloupky, redukce parkování na ulici, rozšiřování pěších zón, školní ulice, vyvýšené křižovatky, úpravy jízdních profilů atd.
Proč to drhne? Po dvou letech jako zastupitel, který trochu vidí do kuchyně dopravní politiky, mohu říct toto:
Jednak tu na radnici a kolem radnice působí malá, ale velmi vlivná skupinka ideologických motoristických extremistů. Vesměs stárnoucí pánové, většinou prosti jakékoli dopravní odbornosti, závislí na svých autech, velmi agresivní a hlasití v projevu.
Jednak politická většina je konzervativní a populistická zároveň. Chce, aby všechno zůstalo, jak je. Aby dále dostávali hlasy rozčilených motoristů. Toto je systém, který udržuje veřejný dopravní prostor nepřívětivý, agresivní, dopravně muzeální, plný nebezpečí, pocitu ohrožení, plný toxických zplodin a prachu, auty zavalené ulice, náměstí, křižovatky a chodníky.
Skupiny, kterým současná dopravní politika nejvíc škodí v jejich žití v centru města, převážně mlčí: ženy, senioři, děti, pěšáci. Nikdo se jich neptá, ledaže v nějaké „participaci“ byli předem manipulováni, aby odpověděli tak, jak se to líbí systému.