Proč Zelení nepodpoří koloběžkové referendum

Zastupitelé a zastupitelky, působící v rámci zastupitelského klubu Praha 1 Sobě a Zelení, nepodpoří spolu se zbytkem klubu vyhlášení místního referenda, kvůli kterému vedení radnice svolalo mimořádné jednání zastupitelstva v úterý 2. září. Referendum, které by ve dnech podzimních voleb do poslanecké sněmovny mělo zjišťovat, zda si občané přejí zákaz elektrických koloběžek, považují za zbytečné.

V první řadě je třeba uvést, že dlouhodobě usilujeme o zavedení efektivního opatření, které by znemožnilo komerčním půjčovnám nabízet na veřejném prostranství v centru e-koloběžky, sloužící z většiny jako turistická atrakce. Návrh konkrétního řešení se nám podařilo před dvěma lety přetavit v usnesení našeho zastupitelstva. Celou anabázi s tím spojenou jsme potom popsali v tomto článku.

Pokud nyní nemáte čas na čtení, pustit si můžete také podcast vytvořený automaticky z tohoto textu prostřednictvím AI nástroje Google NotebookLM:

Problém první: Zakrývání vlastní neschopnosti

Vzhledem však k tomu, že vedení naší radnice, splývající z podstatné části s vedením Magistrátu hl. m. Prahy, který má jako jediný kompetenci uvést řešení do praxe, nedokázalo přesvědčit své kolegy a kolegyně z rady hlavního města (Svoboda (ODS), Udženija (ODS), Kovářík (ODS), Pospíšil (TOP09), Hroza (TOP09), Klecanda (STAN)), aby hlasovali pro odpovídající materiál navržený náměstkem Hřibem (Piráti), uchýlilo se k prosazování zcela odlišného opatření, a sice plošného zákazu po vzoru aktuálně platného zákazu vjezdu na elektrokoloběžkách do Nerudovy ulice. Sice se mluví o umožnění vjezdu zásobování (kurýři) a rezidentům prostřednictvím výjimek (ty schvaluje rada městské části, protože musí mít přezkumný charakter, a zatím neexistují), něco takového je však v praxi v moderní evropské milionové metropoli nemyslitelné, byrokraticky náročné a z řady důvodů diskriminační.

Tento „akt zoufalství“, jak zákaz popisuje pro média starostka Radoměřská, působí na první pohled logicky: Magistrát je zlý a Praha 1 dělá, co může a plánuje vydírat město přípravou dalších dílčích zákazů. Vylívá tím však s vaničkou i dítě, když se prakticky zaměřuje proti udržitelné dopravě Pražanů, kterou představuje právě aktivní mobilita. Přitom na stole stále leží ono výše popsané efektivní řešení, které se nespoléhá na dlouhodobě aktivní přístup městské policie, bojující permanentně s podstavem – v létě, kdy je situace kritická, navíc umocněným sezonou dovolených.

Celé to působí jako snaha o přehození zodpovědnosti na někoho jiného za vlastní selhání při prosazování zájmů Prahy 1 na celoměstské úrovni.

Problém druhý: Nadbytečnost referenda a problematika kompetencí

Koalice ve vedení naší městské části se chce občanů zeptat, zda má hlavní město vydat opatření, kterým by zakázalo provoz a parkování elektrokoloběžek na území Prahy 1, a navodit tím dojem, že výsledek hlasování by snad mohl být ve vztahu k hlavnímu městu nějakým způsobem právně závazný.

Vychází přitom z výsledků podivné ankety, v níž zcela zamlžila, resp. zamlčela rozdíl mezi soukromými e-koloběžkami a komerčními půjčovnami, turistickou atrakcí, která je ve skutečnosti tím, co občany dlouhodobě pálí. Takový dotaz v referendu však zcela postrádá smysl, protože samospráva městské části nemá žádné legislativní možnosti, jak bez souhlasu a suverénního přístupu magistrátu stanovit zónu na celém území Prahy 1, do které by se na e-koloběžkách nesmělo. Může to udělat na několika malých územích, což však nijak nezaručuje, že z Prahy půjčovny e-koloběžek zmizí.

Městská část navíc disponuje výše uvedeným usnesením s víceméně totožným cílem, jen s tím rozdílem, že v něm žádá o rovněž výše popsané realistické řešení. Proč by se mělo hlavní město pouštět do právně chatrné (viz níže) konstrukce a zakazovat jízdu na koloběžce, namísto rozumné regulace pustošícího a bezohledného byznysu, není jasné.

Druhá otázka v referendu má potom znít takto: „Souhlasíte s tím, aby městská část Praha 1 podnikla veškeré dostupné kroky k prosazení zákazu provozu a parkování elektrických koloběžek na svém území?“ O takto vágním, nikoho k ničemu nezavazujícím dotazu už snad ani nevíme, co si máme myslet jiného, než že se jedná o prvoplánový předvolební výkřik do tmy.

Divadlo, které nás vyjde na odhadovaného půl milionu korun.

Snaha zbavit se půjčoven e-koloběžek není v Praze 1 ničím kontroverzním – panuje na ní shoda napříč politickou reprezentací městské části a troufáme si tvrdit, že i napříč místním obyvatelstvem. Otázka, která nezjišťuje nic nového, navíc opět zahrnuje manipulativní prvek směšování komerčních a soukromých e-koloběžek. Někdo by také mohl podotknout, zda se vedení Prahy 1 nemá zeptat i na další zřejmé problémy, které flagrantně zhoršují kvalitu místního žití:

„Souhlasíte s tím, aby městská část Praha 1 podnikla veškeré dostupné kroky ke snížení nočního hluku na svém území?“

„Souhlasíte s tím, aby městská část Praha 1 podnikla veškeré dostupné kroky k prosazení zákazu malování graffiti po zdech na svém území?“

„Souhlasíte s tím, aby městská část Praha 1 podnikla veškeré dostupné kroky k prosazení zákazu močení psů na domy na svém území?“

„Souhlasíte s tím, aby městská část Praha 1 podnikla veškeré dostupné kroky k ukončení rozprodávání obecního majetku ukřivděným zastupitelům?“

Doplňujte dle libosti.

Problém třetí: Riziko, že referendum neklapne, jak si ODS maluje

Místní referendum má jasně daná pravidla. Pokud pomineme již popsané problémy samotných otázek, hrozí, že téma koloběžek nebude tak palčivé, aby se našel dostatek občanů, kteří v centru skutečně bydlí a nemají tu jen zapsaný trvalý pobyt (tak jako většina rady městské části), aby bylo referendum vůbec platné. Určitá část občanů, kteří si uvědomí důsledky zákazů pro soukromé majitele e-koloběžek, zároveň nejspíš nebude hlasovat kladným způsobem. Výsledkem pak může být blamáž, která uzavře možnost Prahy 1 dále požadovat po magistrátních politicích zákaz nabízení e-koloběžek a zkomplikuje očekávatelné soudní pře s koloběžkářskými firmami.

Vkrádá se myšlenka, zda to nakonec není cílem. Způsobem, jak firmám zachránit další sezóny bezohledného podnikání.

Problém čtvrtý: Realizace a trvalost zákazu je nereálná

Jak už bylo řečeno, Praha 1 by pravděpodobně uspěla při zavádění zákazu na menších územích prostřednictvím zákazové značky (B32 – jiný zákaz v kombinaci s určeným symbolem č. 229 – elektrokoloběžka) nebo vymezením zóny s dopravním omezením.

Na řadu by však poté nepochybně došlo na právní spory, které by musel rozhodnout soud. Ten u takového typu omezení zpravidla přezkoumává, zda je proporční ve vztahu k zamýšlenému cíli. A tím je v případě e-koloběžek snaha o zbavení se rozpínavé turistické atrakce, v jejímž důsledku se jezdci zhusta pohybují po chodnících, koloběžky se ledabyle a často ve velkých počtech pohozené válí tamtéž, v lepším případě na vymezených stanovištích.

Jenže představený zákaz chce omezit tzv. obecné užívání komunikace, tedy jízdu po vozovce, nikoliv tzv. zvláštní užívání komunikace, tedy pronájem, půjčování, jádro problému. Takto extenzivní řešení, které by vyžadovalo aktivní součinnost Magistrátu (který už jednou odmítl měkčí řešení), by mohlo nepřiměřeně zasahovat do práv majitelů e-koloběžek, kteří z většiny ani nejsou občany Prahy 1, do centra se ale ohleduplně běžně přepravují, případně projíždí územím Prahy 1.

Jezdci na e-koloběžkách z půjčoven, zejména neznalí Prahy a jejích pravidel, se už dnes pohybují po chodníku nelegálně a jsou tedy standardními způsoby postižitelní. Není tedy jasné, proč zakazovat jízdu po vozovce všem ostatním, když navíc existuje efektivní řešení prostřednictvím omezení nabízení e-koloběžek, které zafungovalo i v jiných evropských metropolích.

Problém pátý: Vedení Prahy 1 rezignuje na zlepšování tragické infrastruktury pro aktivní mobilitu

Zástupci koloběžkářských firem pochopitelně nechtějí žádný zákaz. Pravdivě však poukazují na prakticky neexistující bezpečnou infrastrukturu pro aktivní mobilitu. Na rozdíl od nich si nemyslíme, že její vybudování pro e-koloběžky je vzhledem k povrchům našich ulic a charakteru služby možné. Dá se však pracovat na bezpečnějším a kvalitnějším prostředí pro lidi na jízdních kolech, která jsou dnes už pro miliony Evropanů běžným každodenním dopravním prostředkem.

Praha přitom není specifická tím, že by v ní nebylo možné vybudovat lepší prostředí pro každodenní zdravý pohyb. Jak vyplývá z výzkumů, které pravidelně realizuje Technická správa komunikací hl. m. Prahy, největší překážkou pro jízdu na kole nejsou kopce ani počasí, nýbrž právě bezpečnost infrastruktury.

Tzv. sdílené e-koloběžky představují v řadě metropolí – a dnes je vidět, že i v Praze – pomyslné házení klacků pod nohy rozvoje aktivní mobility. V DNA fungování této služby je zakódován konflikt mezi nekonečnou řadou turistů a místními. Nikdo potom nechce budovat bezpečné cyklotrasy, stanoviště pro parkování kol a stojany, když by měly nakonec sloužit objektivně zhoubnému fenoménu komerčních e-koloběžek.

Jedeme z kopce

Praha 1 nemá pod současným vedením žádnou představu, natož skutečnou koncepci, co udělat s místní dopravou. Nedokázala si prosadit zpoplatnění vjezdu na nábřeží, ačkoliv se k tomu koaliční zastupitelé zavázali ve společném memorandu. Neví, jak si poradit s dopravním režimem, kde vytvořit zóny 30, kde sdílené a kam doplnit pěší. Netuší, jak tu mít méně aut, jak řešit nadměrné zásobování, nekázeň v dopravě v pohybu i v klidu, jaký by měl být mix přepravní práce, co s tím, že téměř každá ulice tu vypadá jako parkoviště, jak konečně rozjet výsadbu stromů do ulic, jak vytvořit bezpečný prostor u našich škol, zlepšit kvalitu ovzduší, jak přispět k tomu, aby Praha nebyla na chvostu evropských měst z hlediska přívětivosti pro děti, jak vrátit do centra autentický život

Neděláme si dnes už iluze, že by vedení Prahy 1 zvládlo víc než značku s nakreslenou koloběžkou, doplněnou o stěžování si na nečinnost městské policie, která musí vymáhat její platnost. Asi musí být skutečně ještě hůř, než bude zase líp. Otočit trend, nastartovat změnu a udělat něco pro lepší a zdravější žití v naší městské části nedokázala žádná z tradičních stran, jako je ODS nebo TOP09, ale ani zástupci ANO, kteří s více než třicetiletou vládou ODS uzavřeli už ve druhém volebním období bratrský pakt.

Oni nejsou receptem na řešení našich problémů. Jsou jejich příčinou.

Celý článek také shrnuje následující video, které vytvořil automatický nástroj Google NotebookLM: