Když jsem v minulém roce předkládal na květnovém jednání zastupitelstva tisk k „ukončení sebepropagace zastupitelů a zastupitelek z prostředků radnice“, choval jsem alespoň malou naději, že se radní postaví k problému zneužívání veřejných prostředků čelem a přestanou se svou neférovou propagací v Malostranských novinách. Za tu každý měsíc všichni platíme 23 tisíc korun.
Přiznám se, že průběh jednání (viz str. 80-81 stenozáznamu) mi tehdy vyrazil dech, vysál všechnu krev z těla a na čas mi sebral jakoukoliv motivaci v další opoziční práci. Žádné skutečné jednání totiž ve skutečnosti neproběhlo.
Materiál předložený k hlasování konstatoval nesprávnost využívání veřejných prostředků radními k placené inzerci a propagaci vlastních osob v soukromých médiích. Poukazoval také na Etický kodex Zastupitelstva městské části Praha 1 a pravidla hospodaření, která jasně zakazují využívání finančních prostředků radnice pro osobní prospěch radních, a měl zjednat nápravu: už žádné šahání do kapes eráru pro osobní prospěch vedení radnice.
Namísto obhajoby jsem se však dočkal jen trapného mlčení koaličních politiků a političek a ticho v sále tak narušovalo snad jen odkapávání másla z jejich svěšených hlav. Po vyjádření podpory od kolegy Pavla Čižinského starostka Terezie Radoměřská ukončila bez jediného slova diskusi. Pro 7, proti 0, zdržel se 0, nehlasovalo 18. Tento materiál nebyl přijat.
Proto ho ani nenajdete online na webu Prahy 1, nepřijaté materiály totiž letí rovnou do koše.
Rok se s rokem sešel, nic se nezměnilo
Po roce jsem se rozhodl téma znovu otevřít. V září letošního roku jsem podal interpelaci, ve které jsem znovu upozornil na stále probíhající praxi placené sebepropagace radních v Malostranských novinách. Tentokrát jsem ale namísto omluvného ticha očekával alespoň pokus o racionální reakci. Místo toho jsem dostal bohorovnou odpověď starostky, která celou záležitost bagatelizovala a překroutila v „informování občanů o gescích“.
Nejprve odmítla, „že by šlo o jakousi sebepropagaci členů rady“ – podle ní je cílem této formy komunikace „předávání informací občanům“, konkrétně z jednotlivých gescí, které radní spravují. Prý je „logické a praktické, že občanům předávají informace o své gesci přímo oni“. Jako by o to někdo stál. Jako by občané nemohli číst oficiální měsíčník městské části JEDNA s nákladem 20 tisíc výtisků s roznosem až pod nos, webové stránky radnice nebo sledovat sociální sítě úřadu. Jako by o „gescích“ nemohl informovat úřad samotný.
Radnice přeci už má své komunikační kanály, proč tedy potřebuje ještě platit soukromým novinám za to, aby v nich radní vystupovali s vlastními fotografiemi, jmény a politickými prohlášeními? Odpověď je jednoduchá: protože radní chtějí budovat svoji osobní politickou značku na účet daňových poplatníků.
Trhliny v argumentaci
Starostka ve své odpovědi argumentuje tím, že Malostranské noviny oslovují „starší občany, kteří nejsou aktivní na sociálních sítích ani digitálních kanálech“. Jenže stejnou cílovou skupinu oslovuje i oficiální magazín JEDNA, který vychází zdarma a distribuuje se do všech domácností na Praze 1. Proč tedy ještě platit další noviny?
Dále tvrdí, že „tento princip je uplatňován jednotně napříč radou“ a že „nejde o výběr konkrétních radních“. To je ovšem jen formální výmluva. Ano, možná se propagují všichni radní, protože se nedokáží udržet a je jim cizí jakákoliv etika – ale to přece neznamená, že je to v pořádku. Naopak, problém je ještě větší, když se z veřejných peněz systematicky a plošně propaguje celé vedení radnice.
A konečně uvádí, že „podpora vydavatele Malostranských novin je finančně hrazena z rozpočtu odboru vnějších vztahů městské části částkou 23 000 Kč měsíčně včetně DPH“. Tedy skoro 300 tisíc korun ročně na to, aby se radní dostali do tisku, protože jinak po nich asi neštěkne ani pes.
Kaleidoskop? Spíš panoptikum
Jak vlastně placená inzerce v Malostranských novinách vypadá? Zatímco ještě v první polovině roku 2023 inzerce placená Prahou 1 představovala místní spolky, v říjnu se objevila nová rubrika s názvem Radniční kaleidoskop, ve které starostka představuje pro změnu jednotlivé radní. Od následujícího měsíce se pak radní začínají střídat jako na Orloji.
Texty radních jsou většinou doplněné o jejich vizuálně výrazné portrétní snímky, jsou psané v pozitivním a optimistickém tónu, když zdůrazňují své úspěchy, projekty a budoucí plány. Působí na první pohled osobně a přátelsky, velmi okatě v tomto ohledu působí přímé oslovování občanů („Milí sousedé“, „Těším se na vás“, „Vážení obyvatelé“) a jejich prezenční charakter, konkrétně zdůrazňování osobního podílu radních na projektech a vyzdvihování vlastních zásluh a úspěchů v gesci. O propagační a reklamní funkci tedy nemůže být pochyb.
Když podstoupíme jednoduchou obsahovou analýzu většiny textů v této inzerci, je patrné, že jsou na rozdíl od neutrální úřední komunikace vysoce personalizované. Nalezneme v nich důraz na osobní angažovanost („já jsem udělal“, „připravuji“, „organizuji“) a snahu o budování vztahu s občany („jsem tu pro vás“, „těším se na vaše podněty“), politický marketing (prezentaci úspěchů bez zmínky o problémech či neúspěších). Rovněž jsou tyto texty emocionálně apelativní (zdůrazňování péče o seniory, děti, životní prostředí).
Když vše shrneme, příspěvky mají charakter politické sebepropagace maskované jako informování občanů. Styl je blízký komerční reklamě nebo PR článkům, nikoliv objektivní úřední komunikaci. Každý radní buduje vlastní politickou značku s důrazem na osobní úspěchy a angažovanost, což posiluje argument o zneužívání veřejných prostředků k osobnímu politickému marketingu.
A jak často se jednotliví radní střídají a předhánějí v sebepropagaci? To můžete vidět po rozkliknutí tohoto odstavce.
2023:
listopad: Ryvola, Bodeček, Antalová, Grabein Procházka
prosinec: Radoměřská, Heres, Klasnová, Bureš
2024
leden: Antalová, Bodeček, Müller
únor: Radoměřská, Grabein Procházka, Ryvola
březen: Radoměřská, Bureš, Klasnová
duben: Heres, Antalová, Bodeček
květen: Ryvola, Grabein Procházka
červen: Klasnová
červenec: Müller
srpen: Grabein Procházka
září: Müller, Klasnová, Heres
říjen: Radoměřská, Bodeček, Antalová
listopad: Klasnová, Ryvola, Bureš
prosinec: Bodeček, Antalová, Grabein Procházka
2025
leden: Antalová, Bodeček, Grabein Procházka
únor: Radoměřská, Ryvola, Müller
březen: Bodeček, Grabein Procházka, Antalová
duben: Müller, Klasnová
květen: Ryvola, Bodeček
červen: Antalová, Heres, Grabein Procházka
červenec: Klasnová, Bureš
srpen: –
září: Radoměřská, Bodeček
říjen: Antalová, Ryvola
Etický kodex? Jen slova na papíře
Etický kodex Zastupitelstva městské části Praha 1 jasně říká, že zastupitelé „se zdrží každého jednání, při kterém mohou jejich osobní zájmy ovlivnit výkon jejich funkce“ a že „nebudou přijímat žádnou výhodu jakkoli spojenou s jejich postavením“. Jenže když radní dostávají pravidelnou placenou propagaci v soukromých médiích z veřejných peněz, není to výhoda spojená s jejich postavením?
V odpovědi starostky se píše, že „neexistují známé důkazy o porušení Etického kodexu městské části v této záležitosti“. To je ovšem jen další formální fígl. Etický kodex není zákon, není pro něj státní zástupce ani soud. Jeho dodržování závisí na vůli zastupitelstva. A když zastupitelstvo nechce vidět problém, tak ho prostě nevidí.
Co s tím?
Zůstává otázka: co s tím dělat? Opozice může interpelovat, může kritizovat, může předkládat tisky, které si potom koalice (a nejen ta) na jednání zastupitelstva odmlčí. Pokud takové pořádky drží pevně pohromadě, jak se ukázalo při mimořádném zářijovém jednání zastupitelstva, kde dokonce část opozice podpořila vypsání nesmyslného referenda, pokud je odmítnuta jakákoliv sebereflexe, je to marné. Zbývají jen dvě možnosti: buď to nechat být a smířit se s tím, že radní budou dál utrácet veřejné peníze za vlastní reklamu, nebo vytrvat a dál poukazovat na problém, ať už to stojí sebevíc nervů a energie.
Já jsem si vybral druhou možnost. Proto píšu tento článek. Proto věc znovu a znovu otevírám. Protože i když zastupitelstvo mlčí, občané by měli vědět, kam jdou jejich peníze. A až přijdou další volby, měli by si pamatovat, kdo si stavěl pomníčky v soukromých novinách za jejich vlastní peníze.