Často se setkáváme s argumentem, že omezení automobilové dopravy v centru Prahy ho promění v mrtvou, muzejní zónu – „skanzen“. Realita je ale přesně opačná: právě nadměrná dominance aut spoluvytváří prostředí, které je nejen nehostinné pro lidi, ale i ekonomicky a sociálně neudržitelné. Co tedy z center měst dělá opravdový skanzen?
V první řadě je to monokultura mobility, kdy je auto jako jediný pán. Když se město podřídí autům, veřejný prostor se stává jejich parkovištěm a dopravní tepnou. Chodci, lidé na kolech i místní podniky jsou vytlačováni na okraj. Dobrým příkladem jsou satelitní městečka na vnějším prstenci Prahy, která se dlouhodobě ne a ne vymanit z toho, aby fungovala jen jako noclehárna, ze které je třeba pro každou maličkost nasednout do auta.
Ale ani ulice v centru města plné aut nejsou živé – jsou spíš plné hluku, zplodin a nebezpečí. Sledujte například skladbu obchodů a svoji chuť trávit svůj čas v Karmelitské ulici, srovnejte kvalitu pobytu na Revoluční třídě nebo v Hybernské a Na Příkopech.
Příklady ze zahraničí navíc ukazují, že až po omezení aut se do center vrací život: živé kavárny, trhy, děti na kolech. V Kodani díky dlouhodobé strategii podporující cyklodopravu dnes v centru jezdí více kol než aut a o centru města rozhodně nikdo nemůže říct, že by skomíralo. V Paříži dochází k rušení parkování ve stovkách ulic a k jejich pedestrianizaci, takže poprvé po desítkách let dochází k razantnímu zlepšení ovzduší. Barcelona zase zavedením „superbloků“ (zón s omezenou dopravou) snížila významnou měrou nápor automobilové dopravy, čímž se zvýšila obchodní aktivita i cena nemovitostí. Místo parkovišť vznikly parky, dětská hřiště a kavárny.
V centru, kde turistické obchody vytlačují zavedené místní podniky a veřejný prostor slouží nejčastěji jako parkoviště, dochází postupně ke ztrátě místní identity, k vymizení jeho jedinečnosti. Skanzen není místo bez aut – je to místo bez duše.
Naopak místo přeplněné auty je ekonomická slepá ulička. Studie ukazují, že chodci a cyklisté utrácejí v centrech více než řidiči – a to i přesto, že zabírají méně prostoru. Proto město, které vsadí příliš na auta, ztrácí zbytečně peníze.
Autocentrická města zároveň odrazují seniory, rodiny s dětmi a lidi s omezenou mobilitou. I proto skanzen není místo bez aut – je to místo, kam se lidé bojí nebo nechtějí vrátit. Například v norském Oslu nebo finských Helsinkách se postupným odstraňováním parkovišť a vytvářením pěších zón snížila automobilová doprava a vzrostla kvalita života. Města nabízí alternativy, jako jsou levnější jízdenky na veřejnou dopravu nebo sdílená kola, aby lidé sami dospěli k tomu, že auto v centru nepotřebují.
Živé město není parkoviště. Opravdový „skanzen“ nevznikne tím, že se z centra vyženou auta, ale tím, že se mu nedovolí dýchat. Živé město potřebuje prostor pro lidi, ne pro plech. Praha by měla následovat osvědčené evropské příklady: investovat nejen do veřejné dopravy, ale také do bezpečných cyklostezek a do rozšiřování pěších zón tam, kde to dává smysl. Jen tak se z jejího centra stane místo, kam se lidé budou vracet a kde budou mít chuť trávit svůj volný čas a utrácet peníze – ne jen tudy projíždět.